Narozením dítěte přichází na svět vždy jedinečná individualita,
která je přirozeně vybavená a připravená objevovat a učit se. To,
v koho dítě roste, zásadně ovlivňuje prostředí, ve kterém se
vyvíjí. Vliv rodičů, učitelů, trenérů má rozhodující podíl na
utváření osobnosti, cesty a směru, kterým se dítě v životě ubírá.
Pro růst dětí v samostatné nezávislé a zralé osobnosti, zdravě
sebevědomě si uvědomující svou individualitu, je nezbytné vytvářet
vhodné podmínky. Dítě, kterému má hořet ambice ve svém životě
něčeho dosahovat, které má (umí) konstruktivní názor, umí
spolupracovat, potřebuje vyrůstat v prostředí, které k tomu
zodpovědně vede.
Současná doba a společenské prostředí tyto podmínky dětem
neposkytuje méně a méně… Současnost charakteristická nadbytkem a
zvykem poskytovat dětem vše bez nutnosti jejich samostatného úsilí
a zapojení ideální podmínky pro rozvoj jejich osobnosti nevytváří.
Nemálo rodičů alibisticky spoléhá se na instituce jako hlavní
zdroje výchovy. Naše instituce velmi často působí rigidně a
stereotypně, bez skutečného zájmu o rozvoj dětí a zodpovědnost za
výchovu rozhodně není jejich posláním. Sportovní prostředí,
zaměřené primárně na výkon často motivovaný strachem z chyb a
selhání, také cestou rozvoje a podpory osobnosti nekráčí.
Naše osobnost, chování, hodnoty a postoje jsou zásadně formovány
podněty a rodinnou výchovou v raném věku. Je nevyvratitelným
faktem, že do nástupu do školy je cca 90% základních vzorců
chování a návyků pro budoucí život již vytvořeno, což značně
podtrhuje důležitost a zodpovědnost rodičů, jejich přístupů a
jejich výchovy.
Prostředí školy by mělo být především místem, kde se děti mimo
rodinu, mezi ostatními, učí pohybovat v hodnoceném prostředí. Učí
se hledat a umět bez strachu prosazovat svou individualitu,
postupně umět spolupracovat a být svou individualitou přínosem pro
ostatní. Bohužel učit děti především obsah učiva bez dovednosti
jeho praktické aplikace je v našem vzdělávacím systému stále
přetrvávající skutečnost. Skutečnost, jak se děti těší do školy a
do svých tříd, je především vizitkou nás rodičů a nás učitelů.
Významným pomocníkem na cestě k samostatné nezávislé a zralé
osobnosti by měly být nebo mohou být mimoškolní, sportovní,
volnočasové instituce. Ty díky typu motivace dětí mají jedinečnou
moc podporovat rozvoj osobnosti každého dítěte nejen ve svém
zaměření, ale také v dalších pro život důležitých dovednostech.
Například příliš raná specializace a s tím spojený brzký tlak na
výkon je charakteristický znak interakce v našem sportovním
prostředí. O správné, u vědomované podpoře osobnosti a cílené
systematické práci s kolektivy/skupinami zde nemůže být řeč.
„To, co v podobě podnětů a stimulů jako rodiče, učitelé nebo
trenéři do dětí zaséváme, to v podobě jejich postojů, hodnot,
chování také sklízíme.
Má-li své chování změnit dítě, musíme vždy jako rodiče, učitelé,
trenéři nejprve začít u sebe a svých přístupů k nim.
Má-li své chování změnit skupina/třída/tým, klíčová je role
pedagoga či trenéra a jeho dovednost skupinu ke komunikaci a
spolupráci dovést.“
– Rostislav Helštýn
